V životě mnoha lidí nadejde čas, kdy požaduje křesťanské služby, které jsou např. mše svaté a obřady při různých příležitostech, křest, svatba, pohřeb i jiné křesťanské akce. Je tomu tak i u nás.
Každý náboženský objekt, město, vesnice, mívá svého patrona. V našem případě jsou určeni za patrony kaple svatý Václav a svatá Anežka Česká.
Svatý Václav byl přijat za patrona obce Šošůvka v roce 1922, Anežka Česká byla navržena naším duchovním správcem Paterem Františkem Kozárem, jako velmi vhodná osobnost podobná sv. Václavu. Samozřejmě u nás nad vším bdí a pomáhá sloupská Panna Maria Sedmibolestná, po léta to přesvědčivě mnohokrát dokázaná skutečnost, platná i v současnosti (optejte se farníků a poutníků, budete překvapeni).
Sv. Václav
Český kníže a mučedník 10. století, hlavní patron českého národa, svátek 28. září. Narodil se r. 908 na Stochově jako nejstarší syn knížete Vratislava a jeho manželky Drahomíry, kněžně Luticů. O jeho křesťanskou výchovu pečovala především jeho babička Ludmila, která se svým manželem Bořivojem a s celou knížecí družinou přijala r. 874 křest. Odtud pramenily neshody se snachou Drahomírou, která vládla za nezletilého syna po smrti Vratislavově (13. 2. 921.) Klid v zemi narušila vraždou sv. Ludmily, kterou nechala provést 15. 9. 921 na hradě Tetíně. V této době napadal německý král Jindřich ptáčník polabské Slovany a také bavorský vévoda Arnuld. Na konci roku 923 převzal Václav zemi značně rozvrácenou a Čechy takřka na pokraji záhuby. Mladý tichý a pokorný kníže dovedl vystoupit i rázně a neohroženě. Vystoupil i proti odbojnému knížeti Radslavovi, který byl pokořen v osobním souboji u Českého Brodu a ten musel prosit o smír. Bylo mu odpuštěno a Václav si svou statečností zjednal úctu vojvodů, kteří pochopili, že Václav hledá hlavně prospěch celé země. Řady odbojníků prořídly, až na výjimky, mezi které patřil vlastní Václavův bratr Boleslav, vládce země kolem Staré a Mladé Boleslavi. Trpěl na svém území otroctví a jeho poddaní utíkali pod ochranu knížete Václava, který vedl bezúhonný život. Jeho péče a svěřený lid nebyla vhod pyšným vladykům, bratrovi ani jeho matce. Obliba lidu vzbuzovala u některých závist. Ti připravili spolu s Václavovým bratrem Boleslavem vraždu knížete. Zločin byl spáchán v pondělí 28. 9. 935 (uvádějí se i jiné roky) v časných ranních hodinách, když šel sv. Václav do kostela sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi.
Vzdělával se na Budči, kde se naučil latině a písmu slovanskému. Proslul zejména skutky milosrdné lásky k bližnímu. Dne 28. 9., asi roku r. 935, byl zavražděn od svého bratra Boleslava ve Staré Boleslavi.
Zobrazován bývá většinou ve zbroji a knížecí čapce, s mečem a štítem, v ruce drží praporec s orlicí. Od doby baroka většinou na koni.
Sv. Anežka Česká
Narodila se 20. ledna 1208 na královském hradě Pražském. Její otec, král Přemysl Otakar I. zapudil svou ženu Adlétu a vzal si za druhou manželku uherskou princeznu Konstancii, se kterou měl dceru Anežku. Konstancie se stala jeho zákonitou ženou po smrti Adlétině. Anežka dostala jméno po římské světici, která byla již ve svých třinácti letech umučena.
Když byly Anežce tři roky, odvezli ji (podle tehdejších zvyklostí) do Polska, kde jako snoubenka slezského vévody Boleslava byla vychovávána jeho matkou, svatou Hedvikou. Maličký snoubenec však zemřel a šestiletá Anežka se vrátila na Pražský hrad. V devíti letech byla dána na vychování premonstrátkám v Doksanech nad Ohří. V jedenácti letech ji otec zasnoubil nastávajícímu německému králi Jindřichu VII. Odvezl Anežku na vídeňský dvůr, ale i zde z jejího zasnoubení sešlo, neboť Jindřich VII. se rozhodl pro starší, Markétu Babenberskou. Přemyslovna se vrátila domů ráda, neboť již dřív si přála zasnoubení – Bohu. Proto odmítá další uchazeče. O její ruku žádá anglický král Jindřich III. a dokonce německý císař Bedřich II. Anežka však myslí na službu Kristu a bližním. Odmítla stát se první dámou Evropy, odmítla vyvyšovat svoji osobu. Anežka jasně chápala, že všechna sláva tohoto světa je pouhý třpyt slunce ve vodě. Sáhneš-li po něm, zůstane prázdná dlaň. Dala přednost hodnotám duchovním před hmotnými. Je příkladem a výzvou dnešnímu člověku z nichž mnohý radši ztratí na hodnotě morální, než by se zřekl pomíjivé hodnoty materiální. Zakládá jediný český řád Křížovníků s červenou hvězdou, povolává do Čech první františkány, píše si informace svaté Kláře a vystaví s pomocí svého bratra Václava I. pro klaristky duchovní středisko v Praze na Františku.
Otcovy plány provázelo v jeho očích neštěstí, neboť několikrát sešlo ze zasnoubení. Zdánlivé neštěstí bylo v její duši, a mnoha jiných, štěstím. Kdož ví, zda by se stala jako královna či císařovna světicí. Uvažme, kolik to naplnila slov svatého evangelia.
Dvacátého pátého března roku 1235 vstoupila Anežka do svého kláštera klarisek jako řeholnice. Svůj klášterní život naplnila modlitbou, posty a prací pro chudinu. Obětavě sloužila trpícím a byla všemi milována.. Zemřela ve věku sedmdesáti čtyř let. I po smrti byla ctěna a brzy byly hlášeny zázraky, které se staly na její přímluvu. Avšak pro nepokoje v zemi a různé nepříznivé události došlo teprve v roce 1872 k blahořečení této velké služebnice Boží.
(zdroj – Marie Holková: Novéna k svaté Anežce České, nakl. Lípa Vizovice)